Historie dominikánek

Historie sester dominikánek

Svatý Dominik založil první dům dominikánských mnišek ve Francii v Prouille už na samém začátku řádu r. 1206.

První kláštery sester dominikánek v českých zemích byly založeny již ve 13. století a fungovaly až do konce 18. století, kdy byly rozhodnutím Josefa II. všechny kontemplativní kláštery zrušeny. 

O sto let později, na konci 19. století, zatoužilo několik žen žít zasvěceným životem v Kazatelském řádu. Formaci dostaly v rakouském klášteře sester dominikánek v Gleisdorfu. Den jejich návratu do Olomouce-Řepčína - 12. září 1889 - je pro nás dnem založení nového společenství sester dominikánek v českých zemích. Nejednalo se o kontemplativní klášter, ale o činné sestry, které se chtěly v duchu odkazu sv. Dominika věnovat službě a apoštolátu. Převorkou nové komunity se stala Matka Rajmunda Jindrová (2. 3. 1858 - 30. 8. 1939), kterou ctíme jako zakladatelku České kongregace bl. Zdislavy.

Začátky

Z Gleisdorfu přijelo do Olomouce-Řepčína 7 sester. Již za 25 let, v r. 1914, patřilo k mladému řeholnímu společenství 167 sester. Sestry odpovídaly na potřeby místní církve. Vedly školy všech stupňů: školu obecnou, měšťanskou, mateřskou, pracovnu pro dívky, ze které se později vyvinuly kuchařsko-hospodyňské kurzy a učitelský ústav. Ujímaly se služby v sirotčincích a u mentálně postižených dětí. Postupně zakládaly filiální domy v Čechách, na Moravě a na Slovensku. V roce 1913 byl založen filiální dům ve Ford City u Pittsburghu v Pennsylvanii v USA, kde bylo třeba českých a slovenských učitelek pro děti našich krajanů.

Papežská úchvala

4. 2. 1908 byla Česká kongregace bl. Zdislavy přičleněna magistrem řádu, bl. Hyacintem Cormierem, ke Kazatelskému řádu. Ve 30. letech 20. století byly schváleny nové stanovy, které více odrážely dominikánského ducha. Mezníkem v dějinách naší kongregace se stala Papežská úchvala z r. 1944, která znamenala oficiální uznání za kongregaci papežského práva a tím vynětí z jurisdikce provinciála či místního ordináře. Po 55 letech existence tak získala kongregace konečně pevný právní statut.

Přečtěte si více o Marii Dolanské.

Druhá světová válka

Druhá světová válka znamenala omezení pedagogické činnosti sester. Většina našich škol byla zrušena a některé kláštery byly zabrány pro německé vojenské lazarety. Sestry musely hledat nový způsob života a obživy. Zapojily se do domácí výroby, zaměstnávalo je "Výrobní ústředí řádových ústavů" v Praze. Vyráběly slaměné pantofle pro lazarety, dámské kabelky a tašky z lykocelu, ruční paličkované a plážové tašky a jiné. V období Říšského protektorátu bylo několik sester vyslýcháno a stíháno gestapem. Mezi nimi byla i sestra Marie Dolanská, která zemřela v koncentračním táboře v Ravensbrücku (8. 12. 1943). Přečtěte si její životní příběh.

Poválečné období

Slovensko

Zřízení Slovenského štátu přineslo násilné rozdělení kongregace, a tak v r. 1943 vznikla Slovenská kongregace sester dominikánek bl. Imeldy. V roce 1946 pak otcové dominikáni obnovili II. řád, neboli kontemplativní sestry dominikánky, které od dob Josefa II. v našich zemích nebyly. Základ nové komunity tvořily 3 kongregační sestry.

V poválečném období se postupně sestry snažily o obnovení všech našich činností. Znovu se otevřely naše školy a sestry se vrátily na univerzity v Praze a Brně, aby dokončily své vzdělání.

1950

Po komunistickém převratu 1948 došlo postupně k zestátnění všech našich škol i zařízení, proto se sestry začaly více věnovat katechezím v rámci farností. Definitivně je do izolace vehnal rok 1950 zákazem katechezí i vycházení. Sestry byly v permanentním domácím vězení. Roku 1951 byly sestry po malých skupinkách poslány do továren v pohraničí. Kláštery, které se věnovaly sociální službě (domovy pro mentálně postižené, domovy důchodců apod.), pro kterou by se těžko sháněl civilní personál, byly ponechány. Zařízení byla zestátněna, ale sestry v nich pracovaly dál.

Komunistický režim

Z důvodu nových politických poměrů v ČR došlo v r. 1949 k osamostatnění sester v USA a vzniku nové kongregace.

Mezi lety 1954-1959 bylo devět našich sester vězněno. Komunistický režim totiž údajně ohrožovaly náboženským podvracením.

Po propuštění z továrních provozů se postupně v kongregaci ujaly čtyři základní činnosti: první byla charitativní a zdravotnická služba v sociálních ústavech, dále výroba hostií, šití parament a činnost ediční a překladatelská, která však kongregaci vynesla v dobách nesvobody množství domovních prohlídek.

1989

V roce 1989, kdy kongregace slavila 100 let od svého založení, existovaly v naší zemi tři velké konventy (Broumov, Kadaň, Litoměřice) a tři menší domy (Podivice, Brno, Jablonné v Podještědí). Zákaz přijímání dorostu v období 1950-1989 omezil počet sester a tím i rozvoj kongregace.

V letech 1889-1989 žilo v České kongregaci sester dominikánek 817 sester.

Po roce 1989 kongregace postupně obnovuje činnost, pro kterou byla založena. Už roku 1990 se sestry vrátily do domu v Bojkovicích a roku 1991 tu vznikla první škola. Do domu v Černé ulici v Praze se sestry navrátily taktéž a po rekonstrukci slouží jako domov mládeže pro středoškolačky. Dům v Brně-Veveří provozuje vysokoškolskou dívčí kolej. Komunita v Olomouci je zázemím pro působení sester na Cyrilometodějské teologické fakultě. Dům ve Střelicích slouží jako domov pro naše nejstarší spolusestry. V Jablonném v Podještědí pracují sestry v blízkosti sv. Zdislavy (patronky naší kongregace). Od r. 2010 působí sestry v Plzni, kde se věnují pedagogické a pastorační činnosti. V roce 2023 byla zrušena komunita sester ve Střelicích. Sestry se přestěhovaly do našeho domu v Brně.

Současnost

V současné době žijeme v šesti komunitách a působíme ve svých zařízeních i dalších církevních i necírkevních zařízeních.

Místa, kde všude naše kongregace působila, si můžete přehledně prohlédnout na mapě.